Archiv autora: aia.2eoa

Josef Pater – korespondence

Už několikrát jsme zde na stránkách psali o jedné z nejvýznačnějších osobností Lukavce – Josefu Paterovi. Tentokrát se zkusíme podívat z jiného pohledu. V archivech se dochovala jeho korespondence s dalšími významnými osobnostmi z širokého okolí. Pojďme si je teď stručně představit.
Do budoucna by studium této korespondence mohlo být dalším pramenem informací nejen o Lukavci, ale i o Josefu Paterovi a jeho činnosti.
Josef Pater korespondoval například s Aloisem Kacířem (1897-1972). Ten byl spoluzakladatelem Čsl. zemědělského muzea v Opavě, redaktorem časopisu Družstevní a zemědělské rozhledy, redaktorem zemědělského vysílání ostravského rozhlasu, členem redakční rady časopisu Chovatel, předsedou Spolku posluchačů zemědělského inženýrství v Brně, tajemníkem Ústřední hospodářské společnosti v Opavě. Členem poslední jmenované společnosti byl i Josef Pater.
Už v dřívějších materiálech jsme se odkazování na Paterovu korespondenci s Vincencem Praskem (1843-1912), slezským pedagogem, jazykovědecem, spisovatelem, novinářem a národním buditelem. Přispíval do Opavského besedníkuOpavského týdenníkuNovin Těšínských a byl v letech 1883–1895 prvním ředitelem českého gymnázia v Opavě. Jsou po něm pojmenovány ulice v Olomouci, Opavě i v Ostravě.
Dalsí významnou osobností s níž si Josef Pater dopisoval byl František Zíka (1869-1931), což byl byl český a československý politik, poslanec Revolučního národního shromáždění za agrárníky. Mj. se angažoval v přípravách plebiscitu na Těšínsku a v otázce připojení Hlučínska k ČSR.

Osobnost Josefa Patera by rozhodně stála za delší samostatné studium např. jako diplomová práce.

Zdroj: Zemský archiv Opava, Wikipedie





Slezská lidová píseň zaznamenaná v Lukavci

Slezská kultura je už v dnešní době pozapomenutá, ne-li ztracená. O to víc potěší každá zpráva o nějaké památce. Dnešní zpráva je o jedné takové.

V roce 1963 byla Krajským nakladatelstvím v Ostravě vydána kniha “Slezské lidové písně z Bílovecka a okolí” autorů Milana Salicha a Jaromíra Richtera. V ní nalezneme řadu zajímavých písní z celého okolí, ale pro nás je nejdůležitější jedna zaznamenaná přímo v Lukavci.

Jde o píseň “U suśeda dobra voda…”. Zaznamenal ji Milan Salich v roce 1958 podle zpěvu Emila Mikše (*1884).

U suśeda dobra voda voda, v našem studní tež, poviz ty mi, moja miła, ežli mě ty chceš. Ja by tebe rada chtěła, dyby enem trochu mohła, ale ja něsmim. Och, bože, bože.

Ach, matičko, ach, matičko, proč stě mě vdali, čemu stě mě takovemu gyzdovi dali. Dali stě mě takovemu, co něrozumi ničemu, och, bože, bože, och, bože, bože.

A jak vy k nam přijdětě, matičko moja, to un mi tak pěkně pravi: robečko moja. Ale jak vy odjedětě, tak mi letaju po řbetě metły březove. Och, bože, bože.

Historie: Boj o trať (1875)

Zhruba jeden rok po zastavení prací na stavbě trati mezi Opavou a Vlárským průsmykem (15. ledna 1874) se rozhodli představitelé města Bílovce využít situace a lobovat za přesměrování tratě od Skřípova na Bílovec.
Zprávu o tom nacházíme v Novojičínském týdeníku (Neutitscheiner Wochenblatt für Stadt und Land) z neděle 21. března 1875. Píše se vní, že se vynakládá mnoho úsilí i peněz, aby se prokázalo, že trasování přes Bílovec zajištěné obcí, vládou i soukromníky, je vhodnější, než původní od Skřipova na Lukavec a Fulnek. Trasování na Bílovec podle článku nemá žádné významné nedostatky/překážky, jen mírné stoupání u Bílovského kopce, zatímco u Fulneku je zapotřebí významnější objížďku.
Uvádí se ale, že přes různé přísliby, že bude Bílovec zohledněn, díky nimž rostly místním naděje uslyšet brzy v Bílovci lokomotivu se vše spíše odkládá.
V této věci dokonce podnikl starosta Bílovce Adolf Stolz v březnu 1875 cestu do Vídně, aby znovu žádal o zahrnutí Bílovce do této tratě.
Autor článku znovu vyjádřil přesvědčení, že provoz v Bílovci je větší a zajistil by trati lepší rentabilitu než při trasování na Fulnek.

Jak už dnes víme, trať nebyla dokončena, a obě města Fulnek i Bílovec byly připojeny na páteřní trať 270 jen místními tratěmi ze Studénky a Suchdolu nad Odrou.

Zdroj: Neutitcheiner Wochenblatt, 1875, 21.3., č. 12, str. 3

https://books.google.cz/books?id=3hMNDd1Un-sC&pg=PA91&dq=luck+bei+Fulnek&hl=cs&sa=X&ved=0ahUKEwiI0aLdqPnfAhWHLFAKHRJyAuA4ChDoAQhNMAU#v=onepage&q=luck%20bei%20Fulnek&f=false

Historie: Zatykač (1861)

Dne 7. listopadu 1861 byl v Centrálním policejním listu (zpravodaji) vydávaném rakouským policejním ministerstvem ve Vídni otištěn zatykač vydaný soudem v Místku 20. října téhož roku.

Pod číslem 2476 byla hledána žena jménem Marianna, pravdpodobně Marianna Heiniková z Lukavce u Bílovce podezřelá z krádeží.

Zajímavý je zde ale popis, protože nám může ukázat něco o oblékání v této době: mělo jít o 50-60 letou ženu s šedými vlasy oblečenou do bíle květované tmavé sukně, kartounové halenky a modrého šátku.

Tato žena se měla nejčastěji nacházet ve společnosti o něco staršího muže, který podomně prodával kartáče a chodil oblečen ve vojenském plášti.

O dalších osudech této ženy a muže, nemáme zprávy.

Zdroj:

https://books.google.cz/books?id=UH1RAAAAcAAJ&pg=PA321&dq=luk+wagstadt&hl=cs&sa=X&ved=0ahUKEwjgwIDT1PrbAhXH26QKHdChDBw4MhDoAQhTMAg#v=onepage&q=luk%20&f=false

Central-Polizei-Blatt 1861 Nr. 82, Vídeň, 7.11. 1861

Hasiči zdolávali terénní vlnu

6.7.2019

/FOTOGALERIE/ Celkem čtyři desítky družstev se sjely v pátek 5. července do Lukavce, místní části Fulneku, kde se uskutečnil již 33. ročník požární soutěže Terénní vlna. Ta je oproti jiným hasičským soutěžím poměrně hodně náročná, neboť v poslední zhruba třetině trati musí proudaři překonat asi desetimetrové prudké převýšení. Možná i proto, a také svou atmosférou patří Terénní vlna v Lukavci k vyhledávaným a oblíbeným soutěžím.

Letošní ročník byl velmi napínavý a o pořadí na prvních místech rozhodovaly desetiny sekundy. V kategorii mužů bylo nejrychlejší družstvo Stachovic s časem 18,326 sekund, druzí skončili hasiči ze Svinova – 18,562 sekundy a třetí domácí tým Lukavec A, jenž zdolala trať za 18,789 sekundy.

Nejrychlejší ženy byly z Hostašovic, když dosáhly času 27,566 sekundy, druhé v pořadí skončilo družstvo Příbora časem 27,661 a třetí nejrychlejší čas mělo družstvo Svinova – 27,986.


V kategorii veteránů shodili terčíky nejrychleji muži z Výškovic, a to v čase 21,602, druhé bylo družstvo Hukovic – 23,285, třetí skončili veteráni ve složeném družstvu Jak-Luk, tedy Jakubčovic nad Odrou a Lukavce, kteří dosáhli času 25,891. Osm družstev nebylo klasifikováno.


Zdroj: https://novojicinsky.denik.cz/zpravy_region/hasici-zdolavali-terenni-vlnu-20190706.html